zavolejte si o více informací
Váš košík je prázdný

Onemocnění obojživelníků

Stejně jako jiné skupiny obratlovců i obojživeníci trpí různými virovými infekcemi. Řada těchto virů způsobuje nespecifické poruchy zdravotního stavu spojené s poškozením parenchymatózních orgánů a se změnami v krevním obraze. Jedinou prevencí je důsledná karanténizace nově získaných edinců. Ze známějších a lépe prostudovaných virů můžeme jmenovat například Luckého virus, či infekce některými iridoviry.

Infekční onemocnění

Virové a bakteriáln infekce, mykózy

Stejně jako jiné skupiny obratlovců i obojživeníci trpí různými virovými infekcemi. Řada těchto virů způsobuje nespecifické poruchy zdravotního stavu spojené s poškozením parenchymatózních orgánů a se změnami v krevním obraze. Jedinou prevencí je důsledná karanténizace nově získaných edinců. Ze známějších a lépe prostudovaných virů můžeme jmenovat napíklad Luckého virus, či infekce některými iridoviry.

Ze spektra bakteriálního onemocnění je možno na prvním místě uvést onemocnění známé pod označením Red-leg. Jedná se o celkové, přenosné, v konečné fázi letální onemocnění postihující jak ocasaté obojživelníky, tak žáby. Typickým příznakem rozvinuté formy je apatie a červenavé zbarvení kůže, především na končetinách. Onemocnění je možno léčit širokospektrálními antibiotiky, např. tetracyklinem.

Mezi další významné bakteriální nemoci patří tuberkulóza, způsobovaná u obojživelníků několika druhy bakterií. Ačkoli jsou tito původci odliční od původnců klasické tuberkulózy člověka, je na člověka přenosný. Tuberkulózu je možno diagnostikovat bohužel až po smrti zvířete, typickým příznakem jsou drobné uzlíčkovité změny v plicích, játrech a dalšícj orgánech.

Další skupinou mikroskopických patogenů jsou plísně. Posihují jak povrch těla dospělých obojživelníků, pulců a vajíček, tak i vnitřní orgány. Zatímco povrchové infekce můžeme rozpoznat podle změněných okrsků kůže, napadení vnitřních orgánů je možno prokázat až pitvou. Terapie plísňových onemocnění je problematická a zdlouhavá a zdaleka ne všechny případy se podaří včas diagnostikovat a úspěšně vyléčit.

Parazitózy

Ačkoliv jsou infekce širokým spektrem parazitárních patogenů typické zejména pro obojživelníky pocházející z volné přírody, jednoduché vývojové cykly umožňují řadě parazitů komletovat svůj vývoj i v prostředí terárié a přenášet se z jednoho chovance na druhého.

Trávící trakt většiny obojživelníků je osídlen složitým společenstvím bakterií a jednobuněčných bičíkovců, jejichž přítomnost za běžných podmínek většinou nevyvolává žádné změny zdravotního stavu. U jedinců oslabených špatnými podmínkami chovu nebo jinou poruchou zdravotního stavu však může dojít k zvrácení existující rovnováhy ve střevě a k následnému onemocnění, projevujícímu se zaostáváním růstu, vyhublostí, špatným příjmem potravy a v konečné fázi pak apatií a úhynem. Podobně se mohou manifestovat i infekce řadou dalších jednobuněčných parazitů, např. kokcidií a měňavek.

Z širokého spektra parazitických helmintů (tzv. červů) je možno uvést drobné druhy motolic, parazitující ve střevě, plicích, játrech a ledvinách. Většina motolic má složitý vývojový cyklus, který nemůže probíhat v prostředí terária. Díky tomu s těmito parazity se setkáváme až na výjimky u jedinců pocházejících z volné přírody.

Mezi velmi časté a vysoce patogenní parazity patří drobné, vláskovité hlístice, parazitující v plicích žab, především ropuch. Ve vývoji těchto hlístů dochází ke střídání generace žijící v hostiteli s generací žijící a množící se volně v teráriu. Díky tomu jsou výsledné infekce velmi silné a často vedou k zánětům plic.

Pozornost si zaslouží i některé druhy parazitických roztočů, žijících v podkoží žab. Zejména u severoamerických rosniček se s nimi můžeme setkat jako s červenavými tečkami, patrnými zajména na světlé břišní ploše těla. </P>\r\n<P dir=ltr>Zajímavou parazitózou, patřící mezi tzv. myiázy, je napadení mouchou Lucilia bufonivora, se kterým se může člověk lokálně setkat i u našich volně žijících obojživelníků. Tato zelenavá moucha bzučivka klade vajíčka na kůži žab, zejména ropuch. Vylíhlé ravy migrují do nosních otvorů žáby, kam zalézají a živí se tkání v jejich okolí. V důsledku činnosti larev tak postupně dochází v místě nozder ke vzniku hlubokých otvorů, v nichž je možno pozorovat bělavé larvy much. Napadená žába ve většině případů rychle hyne. Larvy postupně opouští tělo a kuklí se v zemi v jejím okolí. Vzhledem k vzácnosti této mouchy na většině území ČR však infekce v zajetí chovaných žab nepřichází takřka v úvahu. I u tropickýcj obojživelníků parazituje řada myiázy působících much, s jejichž larvami se ojediněle setkáváme u čerstvě importovaných obojživelníků. Je-li obojživelník napaden malým množstvím larev, je možno se pokusit o jejich mechanické odstranění z ran jemnou pinzetou a o následnou citlivou desinfekci poranění.

Neinfekční poranění

Poranění tvoří jednu z nejčastěji se vyskytujících skupin onemocnění obojživelníků. Příčin poranění je celá řada, mezi nejčastější patří nevhodný transport, necitlivá manipulace, únikové rakce - skoky proti stěnám nádrže, poranění krmným hmyzem, nebo hlodavci, poranění při soubojích mezi dominantními zvířaty, popáleniny atd. Obojživelníci jsou dobře známí vysokou schopností rgenerace. Díky ní se i relativně rozsáhlá poranění velice dobře hojí, jsou-li pacienti drženi v čistotě. Drobná poranění může chovatel ošetřit sám velmi slabým desinfekčním roztokem (Betadine, 2-3% peroxid vodíku), často stačí obojživelníka jen omýt a izolovat do čisté karanténí nádrže.

Při větčích poraněních, zejména dochází-li k nekrózám okolní tkáně, plošná poranění je možné ošetřit koupelí ve slabých roztocích širokospektrálních antibiotik. Při poranění prstů a konce ocasu je mnohdy nejvhodnější cestou poraněnou část odborně amputovat.

Poruchy minerálního metabolismu, avitaminózy

Stejně jako jiní obratlovci, jsou i obojživelníci životně závislí na dostatečném přísunu minerálií a vitamínů v potravě. Pestrá potrava obojživelníků žijících v přírodě je při chovu v zajetí často nahrazena potravou zcela jednostrannou. Monodiety sestávající z jednoho či dvou dthů krmného hmyzu nemohou mnohdy potřebu minerálních látek a vitamínů dostatečně saturovat. Zejména u mladých, rostoucích zvířat pak může velice rychle docházet k patrným projevům poruch minerálního metabolismu, neméně významné (a jistě častější) jsou však subklinické potíže, manifestující se pouze celkovým zhoršením zdravotnického stavu, vyšší náchalnosti k infekcím, sníženým příjmem krmiva či poruchami reprodukce. Nebezpečí těchto problémů spočívá především v tom, že v okamžiku, kdy se výrazněji projeví na zdravotním stavu pacienta, je na jejich nápravu často pozdě. Z tohoto důvodu je dostatečnému přísunu minerálních látek a vitamínů nutno věnovat náležitou pozornost..

Prvním krokem v předcházení těchto poruch je pestrá potrava. Jednotlivé skupiny a druhy živočichů předkládaných coby potrava se pochopitelně významně liší ve složení svých těl a následně pak i v obsahu minerálií, vitamínů a dalších nezbytných složek. Čím větší je tedy rozmanitost potravy, tím větší je pravděpodobost rovnovážného zastoupení všech významných složek.

U většiny druhů obojživelníků je ideální potravu v letním období smýkaný hmyz a jiní členovci z volné přírody. Vyloučíme-li jedovaté, bodavé (včely, vosy), agresivní (mravenci), případně chráněné druhy, blíží se tato potravy svým složením přirozenému potravnímu spektru.

Mezi závažné poruchy patří richitis- K tomuto onemocnění dochází zejména u mladých, rostoucích zvířat v důsledku nedostatku vitamínu D3 a následných poruch mineralizace a vývoje kostní tkáně. Mezi typické příznaky patří deformace kostní tkáně, projevující se především pokřivením ocasu, končetin a čelist.

K léčbě rachitity, zejména je-li zachycena v počáteční fázi, je možno použít přípravek vitamínů D3, případně i injekční aplikaci kalcia. Zvýšenou pozornost je potřeba samozřejmě věnovat i kvalitě předkládané potravy, a to i u jedinců nevykazujících viditělné změny.

Intoxikace

Mezi časté poruchy zdravotního stavu obojživelníků patří široké spektrum různých otrav - intoxikací. Nejčastěji jsou intoxikace vyvolány nevhodným či nesprávným použitím čistících či desinfekčních prostředků, vzácností nejsou ani otravy způsobené neodborným podáváním léků.

Vzhledem ke spektru příčin otrav je rozsah klinických příznaků relativně široký. U obojživelníků nejprve často pozorujeme změnu v jejich chování a zbarvení, snahu o únik z nádrže a zvýšenou pohyblivost. Později může docházet k nervovým poruchám či křečím. Některé chronické kontaktní otravy se mohou manifestovat kožními problémy. V řadě případů bohužel dojde k úhynům natolik náhlým, že snaha o záchranu postižených jedinců přichází pozdě. V případě podezření na otravu je nejdůležitějším, a mnohdy i jediným možným, opatřením okamžité přemístění jedinců do zaručene nekontaminovaného prostředí. Povrch obojživelníků je možno omývat vodou patřičné teploty, nebo alespoň v častých intervalech obměňovat vodu v nádrži.

Výhřez kloaky

Výhřez kloaky, doprovázený mnohdy i výhřezem zadní části střeva je relativně častým problémem, zejména u žab. Klinicky se manifestuje jako zarudlý, zduřelý kulovitý ři protáhlý útvar vyčnívající z kloaky. O příčinách této poruchy se vede řada polemik, zcela jistě je tento problém vyvolán řadou příčin. Mezi nejčastěji uváděné patří nesprávná výživa, monodieta, nedostatek vitamínů případně i silné parazitární infekce, vedoucí k poruchám pohybu-peristaltiky střeva. Menší výhřezy může veterinář napravit repozicí, tj. opatrným zasunutím vyhřezlé čísti střeva zpět, v řadě případů však bohužel dochází k recidivám.

Onemocnění nejasných příčin

I přes rostoucí zájem o problematiku onemocnění obojživelníků zůstává příčina - etiologie řady onemocnění bohužel stále nevyjasněná. Mezi tato onemocnění patří například tzv. mlocni mor. Toto velmi časté celkové onemocnění se projevuje řadou nespecifických příznaků jako apatie, poruchy příjmu potravy a kožní změny

+420 775 585 695Provozní doba
Infolinky:
PO - PÁ 9:00 až 17:00

Doprava Zdarma

Při nákupu nad 1.500,- Kč (ČR)
Při nákupu nad 1.500,- Kč (SK)

Facebook